Rodinní Válečníci

Jezdectvo Vládního vojska 1939 – 1945

   

     Několik měsíců po březnové okupaci v roce 1939 fašistickým Německem, bylo 25. července 1939 zřízeno takzvané Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava – Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren.

Tato protektorátní armáda měla mýti na 7 000 mužů. Z rušené Branné moci ČSR bylo v červenci 1939 přesunuto 5 940 mužů.

Hlavním úkolem Vládního vojska měla býti pomoc a asistence protektorátní bezpečnostní službě v případě likvidace živelných pohrom, ochraně železničních tratí, mostů, tunelů a při policejních akcích.

Vládnímu vojsku velel Generální inspektor, bývalí brigádní generál Jaroslav Eminger v hodnosti generála I. třídy. Ten měl k dispozici štáb, jenž sídlil v bývalé budově ministerstva národní obrany v Praze.

Základem Vládního vojska bylo 12 praporů ve třech 3 územních inspektorátech (1, kterým veleli generálové III. třídy.

 

Prapor Vládního vojska disponoval čtyřmi rotami (o 3 četách po 3 družstvech, jen technická měla 4 čety) v celkové síle cca. 480 – 540 mužů.

1. pěší rota (110 pušek, 121 bodáků, 7 pistolí, 9 automatických pistolí, 5 šavlí)

2. cyklistická rota (121 pušek, 51 bodáků, 1 pistole, 9 automat. pistolí, 2 šavle)

3. jezdecká rota (111 pušek, 127 bodáků, 11 pistolí, 9 automat. pistolí, 123 šavlí)

4. technická rota (70 pušek, 128 bodáků, 60 pistolí, 3 automatických pistolí, 5 šavlí), tvořená čtyřmi četami –  ženijní, spojovací, pomocnou a hudební (27 hudebníků).

 

Roty nebyli vybaveny těžšími zbraněmi jako kulomety, granáty či děla.

Základní střelnou zbraní byla  puška Rakousko–uherský  Mannlicher vz. 1895, k nim příslušné bodáky, československá pistole vzor 24 a šavle vzor 04.

Výcvik byl omezen jen do úrovně čety s minimálním střeleckým výcvikem.

U jezdeckých rot se výcvik (2 koňmo prováděl až do roku 1942 – 1943, kdy koně byli vagónovány a poslány na ruskou frontu. Jízdní roty i předtím často své vycvičené koně obměňovaly. Místo nich k rotě přišli mladí koně, nevycvičení, kteří byli poté podrobeni výcviku jak v jízdě tak i v tahu. Od roku 1942 – 1943 se jízdní roty přeměnily na roty pěší, kdy se s nimi začalo počítat s hlídkovou službou v Itálii. (3

Do Itálie se nakonec i část kavalerie Vládního vojska dostala. Součástí každého praporu v 4. technické rotě byla i Jezdecká četa v počtu jednoho důstojníka a 10 jezdců, určená nejspíše pro kurýrní činnost. Důstojník byl vyzbrojen pistolí, jezdci puškou.

Služební stejnokroj jezdce Vládního vojska byl podobný Dragounům za časů první republiky. Kabát a plášť měl olivově zelenou barvu, jezdecké kalhoty (rajtky) byli červené, barva vyložení límce a výložek (pro celé Vládní vojsko) byla sírově (sytě) žlutá, knoflíky a odznaky stříbrné, boty jezdecké z černé kůže. Hodnostní označení bylo značeno hvězdičkami na límci jako za Rakouska–Uherska. Na nárameníku bylo uvedeno číslo praporu, v případě příslušnosti k štábu inspektorátu bylo číslo uvedeno římskou číslicí.

 

Poznámky:

1)         Dislokace praporů Vládního vojska v roce 1939 :

Inspektorát I.  Praha generál III. třídy František Fabian, od roku 1942 gen. III. tř. Karel Pražák

1. prapor - Praha (čestná jednotka a hradní stráž)

2. prapor - Rakovník (pěší rota Kralovice)

3. prapor - Písek (pěší a jezdecká rota Týn nad Vltavou)

4. prapor - Benešov (Čáslav)

5. prapor - Kutná Hora

 

Inspektorát II.  Hradec Králové generál III. třídy Karel Procházka

6. prapor - Hradec Králové

7. prapor - Josefov

8. prapor - Jičín (jezdecká a cyklistická rota Trutnov)

11. prapor - Kostelec nad Orlicí (pěší a cyklistická rota Rychnov nad Kněžnou)

 

Inspektorát III.  Brno generál III. třřdy Eduard Horák

9. prapor - Vysoké Mýto

10. prapor - Bučovice (jezdecká rota Bzenec)

12. prapor - Lipník nad Bečvou

 

2)          K 1. říjnu každého roku se prováděl odvod nováčků z řad dobrovolníků ve věku 18 – 25 let, kteří podepisovali závazek na 25 let. Jeden z hlavních důvodů proč mladí lidé sloužili u Vládního vojska, bylo Totální nasazení – pracovní nasazení pro fašistické Německo, čímž se mu tak vyhnuli.

3)         Pro vzrůstající protiněmeckou náladu na území Protektorátu Čechy a Morava, padlo rozhodnutí v květnu 1944 přesunout prapory Vládního vojska do severní Itálie. Přesunuto bylo 11 praporů, krom 1. praporu z Prahy který tvořil Pražskou hradní stráž. (4

V Itálii krom ostrahy železnic (mostů, tunelů …) byli nasazeny také do proti partizánských akcí. K tomu byli dozbrojeny kulomety, granáty a samopaly. Při těchto akcích, ale i jinak se přes 800 mužů z Vládního vojska přidalo k italským partyzánům. Část těchto mužů (15 důstojníků a 580 mužů) byla evakuována a přesunuto k přístavu Dunkerque, k Československé samostatné obrněné brigády pod velením generála Aloise Lišky. Zbytek mužů v praporech Vládního vojska byl na podzim 1944 v Itálii odzbrojen a použit jako pracovní síla Německou armádou. V červenci 1945 se příslušníci již neexistujícího Vládního vojska organizovaně vrátili do Československa.

4)         Vojáci z 1. praporu Vládního vojska v Praze, se v květnu 1945 zapojili do Pražského povstání.

 

 

Na závěr několik citací o vnímání Vládního vojska Němci, Spojenci, Národem či samotným velitelem Vládního vojska generálem Jaroslavem Emingerem.

Říšský ministr K.H. Frank na jaře 1944 prohlásil: „Musel bych dát všechny příslušníky Vládního vojska od generála Emingera až po posledního vojáka postřílet, proto je raději pošlu ven z protektorátu, aby jsem odbojnému hnutí rázem udělal přítrž.“

Americký admirál Ellery Stone v rozhovoru s československým velvyslancem v Itálii v roce 1944 uvedl: „Chtějí být považováni za spojeneckou jednotku? K čemu jim to bude? Doma je stejně všechny pověsí!“

Generál Jaroslav Eminger na dotaz jak má důstojník Vládního vojska nakládat s instrukcemi proti parašutistům odpověděl: „Bude-li jich málo, nenajdete je. Bude-li jich mnoho, přidáte se k nim!“

Po válce vzniklo lidové rčení „Platný jako Vládní vojsko v Itálii”, které se používalo až do počátku 70tých let.


Jedním z příslušníků Vládního vojska (3. jízdní rota, 6. prapor Hradec Králové) byl i pilot plukovník Jaroslav Chejstovský (1921 – 2008), který dezertoval při nasazení v Itálii. Pilotní stíhací výcvik ve Velké Británii však pro konec války již nestihl dokončit.

Jeho kolega desátník Josef Špinka (1919–1996) (3. jízdní rota, 6. prapor Hradec Králové) taktéž dezertoval při nasazení v Itálii. Ve Velké Británii se však přidal ke zvláštním operacím britského SOE (Special Operations Executive). Byl vycvičen a odeslán na základnu do Itálie a Francie. Absolvoval 5 pokusů o vysazení, k němuž nakonec pro konec války nedošlo.

Také Vladimír Ruml (1921–2000) sloužil u 6. praporu (3. jízdní roty a 4. technická rota) a dezertoval k partyzánům během nasazení v Itálii. Prodělal výcvik u britské SOE, pro konec války již nebyl nasazen.

 

Zdroje:

Vlastní archiv

Historie a Vojenství 4/1999

Háchovi melody boys, Jindřich Marek, 2003, ISBN: 80–85280–95–7

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vládní_vojsko

https://www.myjsmetonevzdali.cz/getFile.aspx?itemID=159

https://www.arcig.cz/projekty/historseminar/kuzvart.pdf

Kontakt

Vyhledávání

 Stránky zaměřené na vojenskou historii


 

Navštivte Náš Svět

Naše cestovatelské stránky


Rodinní Válečníci jsou Archivovány

Novinky

22.03.2024 22:01

Přepracován článek o českém

C. a K  hulánském pluku Alexandra II. ruského cara č. 11, včetně článků o dvou příslušnících 2. jezdeckého pluku, pozdějším Štábním kapitánu jezdectva v záloze Kašparu Hintermüllerovi a podplukovníkovi jezdectva Josefu Kořínkovi. Přidán též článek o bratrech Bilíkových, Františkovi a Josefovi. První byl povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a druhý byl poručíkem jezdectva v záloze. Oba též byli příslušníci 2. jezdeckého pluku ruských legií.   C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11 Více zde: https://rodinnivalecnici.webnode.cz/rakousko-uhersko/jezdectvo-rakouska-uherska/jezdecke-pluky-rakouska-uherska/    C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11 Více zde: https://rodinnivalecnici.webnode.cz/rakousko-uhersko/jezdectvo-rakouska-uherska/jezdecke-pluky-rakouska-uherska/    C. a K. český hulánský pluk Alexandra II. ruského cara č. 11 Více zde:...
06.02.2024 22:17

Lékař pluku Otakar Karlík

   Pozdější Plukovník zdravotnictva Otakar Karlík, jeho cesta a služba ...
08.12.2023 22:07

Další důstojník 2. jezdekeho pluku Zrzavý Jiří

Štábní kapitán jezdectva Jiří Zrzavý, jeho nadřízený do kvalifikační listiny napsal: „Velmi spolehlivý vůdce v boji rozvážný … Velmi statečný“.
08.12.2023 21:39

Major Emil Schubert Edler von Schutterstein

Šlechtic mezi legionáři, slovní spojení zní stejně utopisticky jako pan továrník mezi proletáři. Přesto pozdější Major jezdectva Emil Schubert Edler von Schuttersein, byl důstojníkem 2. jezdeckého pluku a jezdecké umění předával svým kolegům a později se podílel na vypracování jezdeckého řádu.
05.12.2023 22:22

Poddůstojník Ladislav Brož legionářského 2. jízdního pluku,

Poddůstojník Ladislav Brož legionářského 2. jízdního pluku, začínal jako jezdec u Rakousko–Uherského u Hulánského pluku č. 11 a po vzniku Československa sloužil až do okupace u Dragounského pluku 2 v Olomouci.
02.12.2023 22:51

Dragounský pluk 2

Kompletně přepracován článek o 20ti leté historii Jezdeckého (později Dragounského) pluku 2 v Československé branné moci.
09.12.2022 21:36

Velitel eskadrony 2. jízdního pluku na magistrále Brigádní generál JUDr. Josef Koutňák

Po návratu z Ruska pozdější Brigádní generál JUDr. Josef Koutňák dostudoval v roce 1921 právnickou fakultu a v roce 1922 absolvoval Válečnou školu v Praze. Postupně velel jezdeckým plukům 10 a 8, jezdecké brigádě 1, byl přednostou I.2. jezdeckého oddělení v MNO. Poté byl velitelem jezdecké brigády 2 a následně 2. Rychlé divize. Aktivně působil v odboji za II. světové války a v únoru 1945 byl zatčen. V červenci 1945 byl jmenován velitelem tankového sboru. V roce 1948 byl penzionován.  
04.12.2022 21:20

Poručík zdravotní služby Vladimír Hobza 2. Jezdeckého

pluku ruských legií, pozdější Plukovník jezdectva a poslední velitel Dragounského pluku 7 a jako Brigádní generál velitel poválečné 16. divize v Karlových Varech.  
03.12.2022 23:29

Kapitán legií Josef Dostál - Pozdější Přednosta Jezdectva

muž, jenž velel jezdecké četě, eskadroně, korouhvi, Jezdeckému pluku 4 v Klatovech, Jezdecké brigádě 1. Byl také profesorem Velitelské školy v Praze a přednosta I/2. oddělení jezdectva a remontnictva na MNO v Praze – Divizní generál in memoriam Josef Dostál.  
26.05.2019 21:26

Svobodník Ján Baumann

letecký mechanik Leteckého pluku 3 a příslušník letecké skupiny Československé zahraniční armády ve Francii ...
TOPlist

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode